Bláznům patří svět!

Další díl projektu

5. března 2011 v 15:00 | Antanie |  Povídky

Další díl projektu,který máme s Kiarou společný...
Tenkrát před rokem bylo zvoleno jako druhé tém s názvem : Bylo to dávno a přece jako dnes....
PŘIPOMÍNÁM! Psáno před rokem!



Bylo to dávno a přece jako dnes

Dnes na Kopretinin hřbet nevyskakuju svižně,ani neletím tryskem.Dnes k své klisně přistupuju pomalu,smutně.Před třemi roky nadobro zmizela má jediná sestra.Dana.Danuška.Danielka.Jsou to přesně tři roky,ale mně připadá jako by to bylo včera.Má tehdy šestnáctiletá,dnes už devatenáctiletá sestra odešla do lesa.Na hříbky.Má....tedy měla je moc ráda.Zase pláču.Protože nevím jestli žije,nebo jestli je v Nebíčku...Nikdo neví kde je a co se s ní stalo.Milovala jsem ji víc,než kohokoli jiného.A stále ji miluji.V mém srdci-od té doby co zmizela-zůstala velká černá díra.Místo kde není nic a nic jiného než Danka tam být nemůže.Kopretinu vybízím ke cvalu,necváláme radostně a bezstarosně jako jindy....Cváláme pomalu a smutně.
Dojedu tam.Tam na naše místo.Danino a moje.Kdybych tam viděla někoho jiného,než ji,tak bych se asi zbláznila....Není tu.Už tři roky tu není.Jsem hloupá...jak by se tu mohla asi najednou ukázat?!A přece zašeptám ,,Dano,Danuško,kde jsi?".Rozpláču se.Upletu věneček ze sedmikrásek,ty Dana milovala.Pošlu ho po malém potůčku.Posadím se do trávy.Malý splávek prolévá slzy se mnou.Opláchnu si obličej.Mamka by se zlobila,kdyby mně zase viděla brečet.
Ach jo,opravdu to jsou už tři roky???Já si pamatuji každý detail toho dne.Každé slůvko.Ale nejvíc mi v paměti utkvěla vzpomínka na Danku.Kdykoli se na mně usmála,jako by mně tím pohladila po duši.Její hlas byl(nebo je?)sametově hebký.Kdykoliv jsem pohladila její vlasy jako bych hladila samet.Její oči dokázaly prokouknout až do mého nitra,až do mě.Těžko by si člověk dokázal představit lepší sestru,než jakou mi byla ona.
Kdybych mohla mít jen jedno přání,přála bych si,aby se mi vrátila.Moje Danielka....To ona mi dokázala dokonale porozumnět.To ona mně dokázala pohladit v pravou chvíli.To ona mně dokázala nejlépe utěšit.Když odešla,jako by se ze mě polovina odtrhla.Už nejsem celá.Bez Dany už nikdy nebudu úplná,už nikdy nikdo mně nebude milovat jako mně milovala ona.Už nikdy.
Bezděčně jsem zašeptala:,,Dano,ozvi se,prosím já tě potřebuju."Najednou se stalo něco zvláštního.Zvedl se vítr a listy zašeptaly:,,Dana se brzy vrátí".Usmála jsem se.Holt mám už odmala obrovskou fantazii a představivost.
Najednou zpoza staré břízy vyšla....ona.Né,to nemůže být ona.Ale ano je to ona,vlasy má ještě hebčí,než kdy předtím,oči vidí ještě hlouběji do mě,rty se na mně usmívají.A najednou spustí sametovým hlasem:,,Janičko,sestřičko moje nejmilejší".Bez rozmyšlení se na ni vrhnu.,,Už mi nezmizíš,že ne??",,Už nikdy"její sametový hlas mně hladil po duši.Posadily jsme se na trávu.A jen tak se objímaly.Nechci vědět kde byla,alespoň teď ne teď,tahle chvilka je jen a jen naše.Vrátil se kus mého já.Vrátil se člověk na kterém mi ze všech člověků záleží nejvíc.Miluji ji.Všechno mi poví později,obě cítíme,že tato chvíle je neobyčejně kouzelná.Nikdy jsem nebyla šťastnější.....A teď mně napadá...Bylo to tak dávno co se ztratila??Nebylo to přeci jenom dnes??To zůstane záhadou....A nejen mně,ale nám všem....



Ehm..No řekněme...Každý začínal,ne?
Odkaz na Kiařinu povídku nalenete ZDE.

Antanie
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kiara Kiara | Web | 5. března 2011 v 19:38 | Reagovat

úžasné! ;)

2 Ant Ant | Web | 5. března 2011 v 21:16 | Reagovat

[1]: Stejně se mi víc líbí ten Tvůj ... :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama