Bláznům patří svět!

Úvaha: Paprsky naděje

13. června 2011 v 14:24 | Antanie |  Povídky
Ahoj!
Hlásím se zase po delší době :)
Mám se dobře, užívám si, píšu poslední písemky....
Strašně se těším na léto! Až budeme mít volno....:)
No...A taky jsem chtěla napsat, že nevím jestli budu v létě vůbec aktivní....
Možná, že tady bude takový dvouměsíční oddych. Neříkám, že občas něco nepřibyde, to možná jo, ale rozhodně ne často. Mrzí mě to, že teď na blog nemám až tak náladu...:)
Ale určitě se blogu nevzdám, blogovat budu, ale nevím jak moc právě v tom létě...
Snad se na mě moc nezlobíte.
No, a v Celém Článku najdete jednu z mých úvah. Začátek je možná takový smutnější, každopádně jsem se snažila o něco jako Happy End...
Snad se bude líbít ^^


Seděla na louce pod stromem. Byl letní podvečer, neobvykle nostalgický západ slunce. Rukama si objímala kolena. Pozorovala nádherně prolínající se barvy zapadajícího slunce. Povzdechla si.
Cítila se tak sama. Cítila se prázdná. Nespokojená.
I když kolem ní bylo plno lidí, žádný z nich nevěděl, jaká je doopravdy. Všichni v ní viděli obyčejnou, nezajímavou holku. Nikdo z nich nevěděl, že obyčejná není. Vlastně nikdo na Světě není obyčejný....
Mohla toho nabídnout mnohem víc. Mohla nabídnout čistou, neposkvrněnou duši, mohla nabídnout spousty úsměvů, ale hlavně, hlavně mohla nabídnout čisté, nefalšované, nehrané přátelství.
Problém byl v tom, že nechtěla. Necítila potřebu s nikým mluvit. Necítila potřebu se někomu svěřovat. Ale přece se cítila zvláštním způsobem prázdná, nenaplněná.
Nevěděla co ji chybí.
Zahleděla se na oblohu. Zbývalo na ni jen pár posledních paprsků. Paprsků naděje, pomyslela si a pousmála se. Paprsků naděje, že mi někdo bude jednou rozumět.
Utrhla si kopretinu. Postupně z ní otrhávala okvětní lístky, s každým utrhnutým lístkem padla jedna ze střídajících se otázek: Mám, nemám?
S posledním lístkem vydechla: Mám.
Už i ta kopretina mi dává znamení.
V tom ji to došlo.
Vstala.
Došlo jí, že potřebuje přítele, miluící rodinu má, to ano, ale chtěla by i někoho, kdo ji bude znát a přesto ji bude mít rád.....
A věděla ještě jednu podstatnou věc. Na Světě je ještě spoustu lidí, kteří také hledají spřízněnou duši, která by jim byla oporou.
Rozhodla se někomu oporu nabídnout. A rozhodla se někoho o oporu požádat.
S úsměvem vstala....

Vaše Antanie^^
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Iva D. Iva D. | 13. června 2011 v 14:51 | Reagovat

nádhera =)

2 Kiara Kiara | Web | 15. června 2011 v 18:27 | Reagovat

Překrásné ;)

3 Kiara Kiara | Web | 19. června 2011 v 20:13 | Reagovat

Nádherný desing. TAkový hřejivý a útulný ;) Ta fotka v záhlaví nemá chybu ;)

4 Antanie Antanie | Web | 19. června 2011 v 20:14 | Reagovat

[3]: Kiaro, děkuju moc, hlavně za pomoc ;)*

5 Samotářka Samotářka | Web | 22. června 2011 v 21:24 | Reagovat

Krásné, možná bych to zařadila mezi povídky. Smysl to má, dobře napsané, má to pointu a donutí to k zamyšlení. Jednoznačně hodnotím pěti hvězdičkami. :)

Máš talent na psaní.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama